TEST – Apache Matto E3 – Fajnové trekové ekolo

APACHE Matto

Řekněme si to na rovinu. Nejsem vášnivý cyklista, kolo jsem vždy bral spíše jako alternativní možnost přepravy z bodu A do bodu B v případech, kdy člověk nemůže jinak. Proto když šéf přišel s myšlenkou, že v rámci firemní akce vyrazíme na kolech do Berouna, znejistěl jsem. Když na 50 km trasu kalkuloval jízdní čas…


Uveřejněno

Řekněme si to na rovinu. Nejsem vášnivý cyklista, kolo jsem vždy bral spíše jako alternativní možnost přepravy z bodu A do bodu B v případech, kdy člověk nemůže jinak. Proto když šéf přišel s myšlenkou, že v rámci firemní akce vyrazíme na kolech do Berouna, znejistěl jsem. Když na 50 km trasu kalkuloval jízdní čas 2,5-3,0 hodiny včetně zastávek, bylo mi jasné, že budu potřebovat pomoc. Ve snaze nebýt za úplného outsidera, jsem si proto půjčil Apache Matto E3, fajnové trekové kolo s elektro-pohonem.

dsc_2015-08-07_14-50-08-768x1024-1V pátek 7. srpna ve dvě hodiny odpoledne padaly teplotní rekordy, asfalt měknul a slunce se mocně opíralo do kamenného zdiva náplavky, kde byl stanoven sraz. Tak prázdnou jsem jí snad nikdy neviděl. Ve stínu mostu posedávalo pár bezdomovců a kolega, který přišel dřív a trošku přehnal vnitřní chlazení pivem. Šéf se hned holedbal, v jak fajnové pracujeme firmě, když zatímco ostatní hákují, my můžeme v pátek odpoledne vyrazit na kola. K tomu jsem jen uštěpačně podotkl, že je to možná spíš tím, že jen v naší firmě nám přijde, že jet z Prahy do Berouna na kole v nejteplejší den v roce, je lepší než pracovat.

dsc_2015-08-07_19-56-52-1024x681-1Nicméně – vyrazili jsme. Jízda po cyklostezce podél Vltavy byla příjemná a rychle ubíhala. Dokud nezačal foukat protivítr, ani jsem elektropohon nezapínal. Kolo jako takové jelo parádně, přehazovalo hladce a přesně a udržovat na něm cestovních 25 km/h nedalo skoro žádnou práci. Při vypnutém pohonu jsem nevěděl o tom, že jedu na elektrokole. Za Braníkem se nám do obličeje nicméně opřel silný vítr a já jsem ocenil elektrickou pomoc a trošku přitopil. Díky tomu jsem se hravě udržel na čele peletonu a ostatní se naopak vezli za mnou. Nakonec se ukázalo, že za vítr jsme mohli být dokonce rádi, protože v porovnání s úseky v závětří, tady nebylo alespoň takové horko.

dsc_2015-08-07_18-56-58-1024x683-1Další úsek cesty, který nás vedl podél Berounky přes Černošice a Dobřichovice ubíhal ve stejném duchu, hladce a příjemně, vezl jsem se a ani jsem si neuvědomoval, že šlapu. Když se cesta náhodou trošku zvedla nebo přišel vítr, stačilo párkrát zmáčknout + pro pomoc a nebyl problém držet krok. O pohonu jsem jinak skoro nevěděl, při drobné pomoci v této rychlosti zabíral citlivě a nenápadně a nebyl prakticky slyšet. Chvílemi se mi díky tomu i zdálo, že jet dnes na kole není vlastně tak špatný nápad … zvlášť když jsem si polil tričko jarem páchnoucí vodou z vaku na zádech. Pít se nedala.

dsc_2015-08-07_16-44-29_01-768x1024-1První opravdová zatěžkávací zkouška, pokud pominu nutnost přenést kolo přes potok, přišla na silnici z Karlíku do Dolního Roblína. Tato malá okreska nyní zavřená kvůli rekonstrukci mostu, nabídla 5 km úsek táhlého stoupání, které by jinak bylo vražedné. Nastavil jsem proto pomoc na maximum, díky tomu jsem dokázal stále udržet nastavené tempo a šéf jedoucí na klasickém kole se konečně trošku zapotil. Tedy zapotil od šlapání, s ohledem na oněch 38°C se potil neustále. Stačilo šlapat ve stejném tempu jako na rovince a o kopeček se hravě postaral pohon. V tomto případě při plné rychlosti a na maximální výkon byl již pohon slyšet, avšak jeho jemný hvizd zanikal ve svistu vzduchu kolem uší.

dsc_2015-08-07_19-31-26-1024x682-1Na poslední části cesty z Mořiny, přes Bubovice a Hostim dolů do Berouna jsem pak naplno ocenil možnosti pohonu. Terén se zvlnil a pohodovou jízdu podél řeky vystřídala táhlá klesání s nadšenými sjezdy následovaná jedovatými stoupáními. Tedy jedovatými jak pro koho. Já jsem si užil sjezd dolů a cesta do kopce byla vlastně jen takovou příjemnou projížďkou, skoro jak podél řeky, jen ostatní se začínali ztrácet vzadu. Abych plně ocenil výhody elektrokola, tak na poslední kopec z Hostimi do Lištice jsem jej půjčil kolegovi, který přecenil své síly a nemohl dál. Nasedl na mé ekolo, zajásal, že jede skoro samo a zmizel kdesi za zatáčkou. Pro mě to naopak bylo velmi kruté procitnutí. Hravou vyjížďku vystřídala tvrdá dřina

dsc_2015-08-07_19-09-49-682x1024-1
Co se samotného pohonu týče, v prudším kopci o sobě dal znát, všichni okolo dobře slyšeli, že nešlapu sám. Stejně tak při rozjezdech do kopce jsem měl občas pocit, že se pohon trošku plaší. Nejprve chvíli nic, zatínám nohu vší silou vší silou do pedálu a po cca. půlce otáčky najednou pohon mocně zabere a kolo vyskočí. Mnohdy pak musím hned brzdit abych do někoho nenajel. Na rovince toto chování není zdaleka tak znatelné. Výkonově si pohon vedl výborně, s mými 85 kg dokázal na mírném stoupání bez problému držet maximálních 25 km/h, teprve v prudkém silničním kopci (kolem 10 %) zpomaloval na 15-20 km/h, i tak mě ale vyvezl nahoru aniž bych se zapotil. Při sjezdu o něm člověk nevěděl a ničemu nebránil.

Mapa testovací trasy, vytvořeno v www.bikemap.net.  Klikněte pro větší detail.

Na tomto elektrokole bych si to celé dal klidně celé znovu. Nebyl jsem unavený ani já, ani kolo. Všechno to létání do kopců a pomoc s větrem neodsály baterce více než jednu čárku z pěti.

Výsledky testu:

Elektrokolo Apache Matto E3, velikost rámu 19″.
Testoval Tomáš Kubeš, výška: 192 cm a váha 85 kg.
Testováno dne 7.8.2015. Venkovní teplota 33 – 38ºC.

1. Ergonomie používání

Manipulace s kolem (vyváženost, přenášení)         😐
Vyjímání baterie z kola                                                netestováno
Možnost transportu (nakládání auto, vlak..)           😐

Komentář:
Kolo je sice i s eletropohonem dobře vyvážené, nicméně je velké a patří k těžším, nošení do schodů vyžaduje hodně energie. Uložení do stojanu ve vlacích Elefant je v jednom člověku velmi obtížné, obdobně by bylo náročné vyzdvihnout jej na auto. Na druhou stranu je pravda, že obdobnými problémy by trpělo téměř jakékoliv normální kolo této velikosti, elektropohon situaci sám o sobě nekomplikuje, naopak díky tomu, že má kolo velice standardní profil a tvar, lze pro něj využít běžnou infrastrukturu.

2. Elektropohon a ovládání asistence

Subjektivní výkon motoru      
–  Na rovné trase                                                    🙂
–  V kopcích                                                            🙂 🙂
Hlučnost a vibrace motoru                                  🙂
Přesnost záběru senzoru šlapání                       😐
Jízda bez asistence motoru                                🙂 🙂
Ovládací panel ekola (display / tlačítka)            🙂
Připojení nabíječky a rychlost nabíjení              netestováno

Komentář:
Výkon motoru je vynikající, na rovině a mírném kopci bez problému dosáhne zákonného limitu 25 km/h i s člověkem vážícím 85 kg. Teprve v prudkém kopci (stoupání kolem 8-10 %) klesá maximální rychlost na cca. 15 km/h, což je výborný výsledek. Při mírné zátěži nebo vyšší rychlosti je motor velmi tichý a téměř o něm jezdec neví. Pouze při maximální zátěži v prudším kopci je i pro jezdce okolo slyšitelný typický elektrický hvizd. Vibrace pohon nemá. Ovládání je intuitivní, mně osobě chyběl pouze ukazatel okamžitého výkonu. Kolo se výborně hodí pro jízdu bez motoru, při které člověk není nijak omezen tím, že se jedná o elektrokolo, při sjezdu po silnici je kolo stabilní i při 50 km/h. Díky tomu je kolo výborné pro lidi, kteří si chtějí užít zážitek z jízdy na kole, ale chtějí mít zálohu pro případ nouze.

Jedinou stinnou stránkou byla detekce šlapání a nástup záběru motoru, především při rozjíždění v kopci bylo poznat, že člověk musel ušlápnout cca. půl otáčky vlastní silou, následně se prudce aktivoval motor a kolo se vehementně rozjelo. Obzvlášť ve skupině to často znamenalo nutnost okamžitě brzdit, aby jezdec předešel kolizi. Při rozjezdu na rovině nebyl tento efekt tak patrný, nicméně to bylo dáno především tím, že se člověk rychleji rozjel vlastní silou. Při rychlejší jízdě bylo poznat, že se motor aktivoval na rozjezd, následně chvíli váhal a po cca 10 s nabídl plný výkon i při 25 km/h.

3. Mechanické vlastnosti ekola

Přesnost řazení / dostatečnost převodů                 🙂 🙂
Funkce a účinek brzd                                                🙂 🙂
Možnosti nastavení posedu                                     🙂 🙂
Zvuky, které kolo vydává při jízdě                            🙂 🙂

Komentář:
Jedná se o kvalitní kolo, přehazuje výborně a převody pokrývají plnou škálu možného využití trekového kola, brzdám není co vytknout, posed má enormně dlouhou tyč, která i pro člověka s výškou 192 cm stále měla bohatou rezervu. Při jízdě se neozývají žádné pazvuky.

4. FUN faktor
(Líbila se Vám jízda na tomto ekole? Koupili byste si ho a doporučili jej a proč?)  

Hlavní předností tohoto kola je možnost užít si zážitek z jízdy na kole bez toho, aby byl jezdec jakkoliv limitován faktem, že se jedná o elektrokolo. Běžné ježdění je díky tom radost a v případě nepříznivého terénu je tu záloha v podobě nenápadně a většinou příjemně pracujícího elektropohonu. Díky tomu si může normální člověk, který běžně na kole nejezdí, užít projížďku a držet krok i se sportovně laděnými jezdci. V tomto kontextu je výdrž na baterie vynikající, pokud se jezdec neostýchá na rovinkách šlapat sám, neměl by být problém hravě zvládnout i trasu znatelně přesahující 100 km.