Tento blogpost je mým (víceméně automatickým) překladem článku Cars are rewiring our brains to ignore all the bad stuff about driving na serveru The Verge. Dále by vás mohly zajímat i jiné články, například Jak zpoplatnění silnic mění Londýn či Z Paříže mizí automobily.
Není překvapením, že většina Američanů odsuzuje asociální chování. Krádeže cizích věcí, porušování hygienických pravidel u zacházení s potravinami nebo kouření v davu lidí vyvolávají obvykle výrazné záporné reakce.
Když ale usednete za volant auta, veškerý nesouhlas se rozplyne.
Je to proto, že mnoho z nás trpí nemocí zvanou „automobilový mozek“ – ačkoli Ian Walker, profesor environmentální psychologie na Swansea University ve Walesu, ji raději nazývá „motornormativita“. Tento termín Walker a jeho tým vymysleli, aby popsali „kulturní neschopnost objektivně a nezaujatě uvažovat“ o tom, jak používáme auta.
Mnoho z nás trpí nemocí zvanou „automobilový mozek“.
Představte si to jako „heteronormativitu“, myšlenku, že heterosexuální páry „automaticky, ale nevhodně předpokládají, že všichni ostatní lidé odpovídají jejich vlastním kategoriím“, ale pro auta.
Walker si všiml, že lidé mají tendenci mít obrovskou slepou skvrnu, pokud jde o určité chování spojené s řízením, ať už jde o překračování rychlosti, emise oxidu uhličitého, dopravní nehody nebo jiné z obrovské litanie negativních vnějších dopadů, které jsou důsledkem kultury, jež vychází vstříc řidičům automobilů.
„Když se celou svou kariéru snažíte přimět lidi, aby jezdili méně, zjistíte, že lidé neradi řídí méně,“ řekl Walker v jednom rozhovoru. „Řekli jsme si, že to zkusíme změřit. Pojďme prostě ukázat, do jaké míry se populace jako celek bude vymlouvat, bude dávat zvláštní volnost v souvislosti s řízením.“
Aby toho dosáhl, vymyslel sérii výroků zaměřených na odhalení těchto nevědomých předsudků. Výroky byly rozděleny do dvou kategorií: jedna se týkala automobilů a řízení a druhá byla nahrazena klíčovými slovy a frázemi tak, aby se týkala nějaké jiné činnosti. Obě sady výroků byly předloženy vzorku 2 157 dospělých osob ve Velké Británii, které byly následně požádány o vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu.
„Jednou z věcí, které si všimnete, pokud se celou svou kariéru snažíte přimět lidi, aby méně řídili, je, že lidé neradi řídí méně.“
Lidé byli například požádáni, aby souhlasili nebo nesouhlasili s následujícím výrokem: „Lidé by neměli kouřit na frekventovaných místech, kde pak ostatní lidé musí dýchat kouř z cigaret.“ Poté byli požádáni, aby odpověděli na paralelní výrok týkající se řízení automobilu: „Lidé by neměli řídit na frekventovaných místech, kde ostatní pak lidé musí dýchat automobilové zplodiny.“.
Zatímco s prvním výrokem („Lidé by neměli kouřit…“) souhlasily tři čtvrtiny respondentů, s druhým („Lidé by neměli řídit…“) pouze 17 %.
Další výrok se týkal hodnot spojených s krádežemi osobního majetku. Respondenti byli dotázáni, zda souhlasí, nebo nesouhlasí s výrokem „Pokud někdo nechá své věci na ulici a někdo je ukradne, je to jeho vlastní chyba, že je tam nechal, a od policie by se nemělo očekávat, že bude jednat“, a také s paralelním výrokem „Pokud někdo nechá své auto na ulici a někdo ho ukradne, je to jeho vlastní chyba, že ho tam nechal, a od policie by se nemělo očekávat, že bude jednat“.
S prvním výrokem nesouhlasilo pouze 8 procent lidí, zatímco s druhým 55 procent lidí.
Podobné výsledky byly zjištěny v otázkách týkajících se bezpečnosti potravin a zdraví, konzumace alkoholu a úrazů na pracovišti. Lidé byli méně tolerantní ke špatnému chování, které se netýkalo auta, a výrazně tolerantnější k podobně znějícímu chování, které se týkalo řízení.
Podle Walkera se v tomto rozporu projevuje motorická normativita. „Chtěli jsme ukázat, že když mluvíte o řízení, lidé neuplatňují své běžné hodnoty,“ řekl.
Zejména otázka kouření Walkera fascinovala z několika důvodů. Po desetiletí společnost tolerovala – dokonce podporovala – kouření na veřejnosti. Pak ale rostoucí povědomí o zdravotních rizicích spojených s pasivním kouřením v kombinaci s přísnějšími vládními nařízeními vedlo ke změně vnímání veřejnosti. Totéž by podle něj mohlo nakonec platit i pro řízení.
Podle Walkera se v tomto rozporu projevuje motoristická normativita.
„Skutečnost, že se kouření natolik změnilo, že téměř všichni, s nimiž jsme mluvili, řekli ne, to je nepřijatelné – ti samí lidé by to před 20 lety neřekli,“ řekl Walker. „A tak mě srovnání kouření a řízení zajímá, protože nám ukazuje, kam bychom se mohli v budoucnu dostat, pokud se začne měnit myšlení lidí.“
Vzhledem k tomu, jak je automobilová kultura v zemích po celém světě zakořeněná, může trvat mnohem déle, než se změní názor lidí na řízení, než tomu bylo v případě cigaret. Jednak nemáme tendenci nahlížet na řízení aut optikou veřejného zdraví, což většinu z nás chrání před přemýšlením o společenských škodách a nerovnostech spojených s používáním aut.
Je to proto, že pro většinu lidí je jízda autem pohodlí. A protože je to snadné, máme tendenci předpokládat, že řízení je součástí přirozeného řádu. Proto se kolem cyklistiky a alternativních forem dopravy objevuje tolik nepřátelství: protože pro mnoho lidí zpochybňuje přirozený řád jízdy autem.
„Nejenže lidé dělají to, co jim svět usnadňuje, ale protože jim to připadá snadné, vyvozují z toho, že je to správné,“ řekl Walker.